Kotrmelec

Pár důležitých okamžiků jsem tu ještě nenapsala, tak to trošku zaktualizuju. :)

Když jsem byla na bakalářském studiu, myslela jsem trochu naivně, že magistr bude už jen formalita. Našla jsem si práci na půl úvazku - asistentka ředitele (malého podnikatele), ale brzy jsem zjistila, že za a) bych to při škole fakt nestíhala, za b) některé věci se mi tam zdály poněkud pofidérní a za c) dělat asistentku někomu, kdo mi přišel povahově podezřelej, se mi ani za mák nechtělo. Na jednu stranu jsem měla práci, na druhou stranu jsem ale únavou usínala na přednáškách. Nemělo smysl to moc prodlužovat a praxi jsem potom stejně měla jinou.

Třetí magisterský semestr jsem si dala všechny státnicové předměty. Dost blízko k závěrečné zkoušce s dost časem pro učení v případě opakování. Byl to asi nejnáročnější semestr. Ani teď jsem kupodivu neopakovala, ale zato jsem si moc nesedla s vedoucí práce.. Tak jsem si řekla, že to budu psát radši déle a v klidu.

Mezitím jsem se učila na závěrečnou zkoušku. Konečně jsem při tom pochopila grafy opcí (předtím jsem jaksi neměla čas to řešit, teď už jsem musela) apod. Musím říct, že mě to docela bavilo. Alespoň do té doby, než se začal akutně blížit termín státnic... Pak to bylo brutální... když jsem se dověděla, jak moc se vyhazuje. --> Nikdy se neptejte vyhozených spolužáků na průběh zkoušky. Vždycky z toho vyplyne, že komise byla extrémně drsná a dusila, jak jen mohla. Tohle bylo fakt na zhroucení.

Sranda to nebyla ani ve skutečnosti. Když jsem si vytáhla otázky, připravila jsem si docela podrobně odpovědi na papíry (jednu i na dvě A4). Jenže u dvou z nich se učitelé ptali na něco dalšího s tím, že vidí, že odpověď už mám napsanou, takže půjdou jinam. Kromě toho tam byla i moje vedoucí, která si vydupala, že bude sedět mezi komisí (podle systému tam být neměla). Dva zkoušející byli na druhou stranu úžasní, stačilo jim, když viděli, že tomu člověk rozumí a něco ví. Každopádně hurá hurá, dala jsem to.

V létě jsem pak nastoupila do práce. Večer jsem si četla materiály na diplomku. Týdny hrozně rychle ubíhaly a já se po nocích snažila sepisovat kapitoly. To téma mě bavilo, ale stejně se mi dělalo špatně z toho, kolik toho je hodně... Proto jsem taky měla chuť seknout s blogem. S psaním jsem končila po půlnoci a v šest vstávala... Byla jsem hrozně vyčerpaná. Jednou jsem to psala do tří a jak jsem byla přepracovaná, tak jsem prostě neusnula. Nic nepomohlo. Chodila jsem i po pokoji, abych se unavila a usnula snadněji. Ale i to bylo zbytečné. Tak se noc přehoupla do rána a zase jsem jela do práce. Nepotřebovala jsem ani kofein, klepala jsem se i bez něho.

Práci jsem musela odevzdat kvůli služební cestě o tři dny dřív, začátkem prosince. Zdržely se ale posudky, tak jsem obhajobu odložila na únor. Teď už to bylo dost fajn, komise v pohodě... skoro mi přišlo, že chtěli, abychom měli na školu i nějaké dobré vzpomínky. :-)

A teď, když se koukám na školní internetové stránky, kde píšou, že mi ruší účet, poštovní schránku... mám z toho zvláštní pocit.. Skončí něco, co trvalo tolik let. Něco, čím jsem doteď žila. Už nejsem....studentkou. Uteklo to tak rychle. Přitom... teprv před chvilku jsem nastupovala do prváku... Na mou od základky vysněnou fakultu...

Byla jsem tehdy ze všeho vyjukaná. Z forem přednášek, z toho, že ti učitelé prostě vědí... A teď to mám za sebou.

Asi chvilku potrvá, než si zvyknu.