Pár důležitých okamžiků jsem tu ještě nenapsala, tak to trošku zaktualizuju. :)
Když
jsem byla na bakalářském studiu, myslela jsem trochu naivně, že magistr
bude už jen formalita. Našla jsem si práci na půl úvazku - asistentka
ředitele (malého podnikatele), ale brzy jsem zjistila, že za a) bych to
při škole fakt nestíhala, za b) některé věci se mi tam zdály poněkud
pofidérní a za c) dělat asistentku někomu, kdo mi přišel povahově
podezřelej, se mi ani za mák nechtělo. Na jednu stranu jsem měla práci, na druhou stranu jsem
ale únavou usínala na přednáškách. Nemělo smysl to moc prodlužovat a
praxi jsem potom stejně měla jinou.
Třetí
magisterský semestr jsem si dala všechny státnicové předměty. Dost
blízko k závěrečné zkoušce s dost časem pro učení v případě opakování.
Byl to asi nejnáročnější semestr. Ani teď jsem kupodivu neopakovala, ale
zato jsem si moc nesedla s vedoucí práce.. Tak jsem si řekla, že to
budu psát radši déle a v klidu.
Mezitím
jsem se učila na závěrečnou zkoušku. Konečně jsem při tom pochopila
grafy opcí (předtím jsem jaksi neměla čas to řešit, teď už jsem musela)
apod. Musím říct, že mě to docela bavilo. Alespoň do té doby, než se
začal akutně blížit termín státnic... Pak to bylo brutální... když jsem
se dověděla, jak moc se vyhazuje. --> Nikdy se neptejte
vyhozených spolužáků na průběh zkoušky. Vždycky z toho vyplyne, že
komise byla extrémně drsná a dusila, jak jen mohla. Tohle bylo fakt na zhroucení.
Sranda
to nebyla ani ve skutečnosti. Když jsem si vytáhla otázky, připravila
jsem si docela podrobně odpovědi na papíry (jednu i na dvě A4). Jenže u
dvou z nich se učitelé ptali na něco dalšího s tím, že vidí, že odpověď
už mám napsanou, takže půjdou jinam. Kromě toho tam byla i moje vedoucí,
která si vydupala, že bude sedět mezi komisí (podle systému tam být
neměla). Dva zkoušející byli na druhou stranu úžasní, stačilo jim, když
viděli, že tomu člověk rozumí a něco ví. Každopádně hurá hurá, dala
jsem to.
V létě jsem pak nastoupila
do práce. Večer jsem si četla materiály na diplomku. Týdny hrozně
rychle ubíhaly a já se po nocích snažila sepisovat kapitoly. To téma mě
bavilo, ale stejně se mi dělalo špatně z toho, kolik toho je hodně...
Proto jsem taky měla chuť seknout s blogem. S psaním jsem končila po
půlnoci a v šest vstávala... Byla jsem hrozně vyčerpaná. Jednou jsem to
psala do tří a jak jsem byla přepracovaná, tak jsem prostě neusnula. Nic
nepomohlo. Chodila jsem i po pokoji, abych se unavila a usnula
snadněji. Ale i to bylo zbytečné. Tak se noc přehoupla do rána a zase
jsem jela do práce. Nepotřebovala jsem ani kofein, klepala jsem se i bez
něho.
Práci jsem musela odevzdat
kvůli služební cestě o tři dny dřív, začátkem prosince. Zdržely se ale
posudky, tak jsem obhajobu odložila na únor. Teď už to bylo dost fajn,
komise v pohodě... skoro mi přišlo, že chtěli, abychom měli na školu i
nějaké dobré vzpomínky. :-)
A teď,
když se koukám na školní internetové stránky, kde píšou, že mi ruší
účet, poštovní schránku... mám z toho zvláštní pocit.. Skončí něco, co
trvalo tolik let. Něco, čím jsem doteď žila. Už nejsem....studentkou.
Uteklo to tak rychle. Přitom... teprv před chvilku jsem nastupovala do
prváku... Na mou od základky vysněnou fakultu...
Byla jsem tehdy ze všeho vyjukaná. Z forem přednášek, z toho, že ti učitelé prostě vědí... A teď to mám za sebou.
Asi chvilku potrvá, než si zvyknu.