Shariony

Kolem Máchova jezera

Tahle pěšinka je vydlabaná ve skále.

Kopec Borný.

Za příkopem u cesty jsem uviděla i zvláštní shluk hub. Trochu jsem si musela za-akrobatit, abych je mohla vůbec vyfotit.

Kolem Mácháče jsou i bažiny a rašeliny, ale když jdete po značené cestě a neztratíte se, čeká vás písčitá cestička a spousta borovic. Jednou jsem tam našla kostru malé zmije, vypadala fakt pěkně.

Tady jsme, myslím, pod Borným. Jsou tu chatičky.

Moc se mi líbil tenhle ... svět, je to úžasné. Smekám před tím, kdo ho vytvořil. Úplně vlevo je vstupní brána. Když jsem se podívala ještě blíž, nadchly mě i detaily. Například stromeček s jablíčky. Měla jsem chuť začít si tam hrát jako malá :) Jedna paní si všimla, jak u toho klečím, tak se zastavila a obdivovaly jsme tenhle malinký svět společně.

Tady jsem se skoro ztratila. Čekala jsem, až všichni odejdou, aby fotky nic nerušilo. Udělala jsem pár snímků a zaslechla jsem nějaký podezřele strašidelný zvuk. Lekla jsem se, že je tam nějaký další člověk. Tak jsem zrychlila, jenže cesta se úplně ztratila. Tady je ještě jakýsi její náznak vidět před vyššími stromy, ale vzadu u těch nejvyšších úplně končí.

Žádná další cesta tam nebyla.

Všude jenom písek a "vlny". To už jsem měla docela nahnáno.

Ale nemohla jsem odolat a fotila jsem dál, jsem hrozná. Na kopci na horizontu je vidět Bezděz.

Když jsem se rozeběhla, zjistila jsem, že ostatní naštěstí nejsou až tak daleko.

Fotila jsem

a fotila,

až mi zase všichni zmizeli...

Jenže teď to bylo ještě horší, protože cesta vedla kolmo na jinou.

Netušila jsem, jestli mám jít nalevo nebo napravo. :(

Vybrala jsem naštěstí správně, ale stejně to bylo napínavé.

Sluníčko už mířilo k zemi a dělaly se dlouhé stíny.

Na zastávce u pumpy.

Tyhle dvě jsou skrz sklo auta - za jízdy, navíc ještě oříznuté. Je to takový puntík za výletem.