středa 26. října 2011

Nasátá cizinou

Jako by se ve mně ozývaly hlasy z dávných časů. Pondělí a včerejšek byl hodně náročný. Poprvé jsem letěla. Po pracovní době, za tmy. Letadlo sebou při turbulencích docela strašidelně kymácelo. Snažila jsem se nepředstavovat si, že se nacházíme přes jedenáct kilometrů ve vzduchu.... Naštěstí jsme přistáli.


Pět euro z letiště na hotel. Přejeli jsme omylem zastávku a museli kilometr zpátky. Ubytovali jsme se, a pak se dali do tamní hospody na pivo pro uklidnění. Chutnalo dobře. Vedle stolu stály dva automaty, jeden člověk něco vyhrál. Venku Arabové pokuřovali cigára. Na pokoj jsme se dostali tak v jedenáct. Padla jsem únavou a až ráno mě probudil budík. Byla ještě tma a nejradši bych spala dál. Museli jsme však na snídani a pak hned na seminář. Venku pršelo a já jsem tradičně neměla deštník. Všude spousta pytlů s odpadky. Starobylé domky, některé tak zchátralé, že by člověk nevěřil, že jsme v centru vyspělého města. Park s cestou uprostřed, podobný, jako jsem viděla v myšlenkách z minulosti. 

Doběhli jsme do budovy a na semináři seděli až do dvanácti. Pak jsme chvátali na oběd, kvůli času jsem si dala jen trošku studeného salátu. Hned potom jsme vyrazili na školení, které bylo v jiné části města. Hledali jsme budovu a nestíhali. Na podpatcích jsem moc dlouhé kroky dělat nemohla, takže jsem celou cestu rychle cupitala jako v nějakém filmu. Nesla jsem s sebou i foťák, jenže nebyl čas zastavit se ani na pět vteřin. Doběhli jsme jen tak tak. Následovalo pár hodin školení. Kvůli dotazům se to protáhlo. Nestíhali jsme proto zase odlet zpět. Běželi jsme na autobus, zácpa aut, všechno se tak  neskutečně loudalo.... Za hodinu jsme museli startovat. Byly to nervy.
Letadlo mělo naštěstí zpoždění. Sedla jsem si dopředu. Když jsme vzlétli, naklonili jsme se oknem kolmo nad město. Navíc jsme skoro stáli, světla baráků se vůbec nehýbala. Nebo mi to tak aspoň přišlo. Nebyla to ani trochu sranda. Když jsme klesali, myslela jsem, že kvůli změně tlaku nevydržím bolest hlavy.

I přes ten shon mám ale takový zvláštní...., melancholický a krásný pocit... 
Chci žít v cizině...byla tam tak báječná atmosféra...
Ještě teď mi v hlavě zní francouzština a angličtina. Připadala jsem si tam tak úžasně... možná to bylo i  oblečením... nebo kvůli lidem... ach, dokonce ob vedle mě seděl jeden mladý muž, který si, než začal seminář, četl přibližně sedm cm tlustou knihu. Miluju  intelektuály, zvlášť když mluví cizím jazykem. Vlastně ani nevím proč, ale cizinci mi přijdou něčím mnohem zajímavější.

A prosím, neptejte se mě, kam jsem jela... Jestli to tušíte, nepište to ani do komentáře... Nezáleží na tom, ne tady.
A tenhle článek bych nikdy nemohla napsat na původní blog..

29 komentářů:

  1. Pamatoval jsem si, žes psala o nějakých obavách a že se ve středu vrátíš (ale jenom jestli). Měl bych si spíš z praktických důvodů pamatovat jiné věci, jako třeba včera, když jsem si k počítači přinesl čerstvé kafe a objevil, že už u něj kafe mám a docela ještě horké.. Ale k tvému článku: četl se mi jak napínavá detektivka (původně jsem si myslel, jestli nejdeš na nějakou operaci nebo něco takového)! :-)

    OdpovědětSmazat
  2. Břéťo, měla jsem strach z letu... letěla jsem poprvé.. Nemám ráda ten pocit, když vím, že něco zásadního nemůžu sama ovlivnit... Ale na takovýhle pocit si budu muset v životě bohužel zvykat..

    OdpovědětSmazat
  3. Podle té francouzštiny a arabů bych to pitnul na Maroko nebo Tunis.

    OdpovědětSmazat
  4. Já tipuju Brusel nebo Strasbourg. :-D
    Můj vztah k létání je veskrze negativní.
    První zážitek se datuje do mého dětství, kdy jsem absolvovala vyhlídkový let nad Prahou. Sestře se neudělalo dobře a já se pak na letišti myla a převlékala. Bylo to hodně ponižující a navíc všichni litovali mou sestru. Mě nelitoval nikdo i když jsem musela pokračovat v zapůjčených teplácích. :-(
    Druhý zážitek ze služební cesty, kdy jsem letěla z Bratislavy starou Dakotou která se během letu dostala do turbulencí a propadala se vzduchem. Pak nabírala výšku, motory řvaly a pak znovu padala dolů. Seděla jsem u křídla a dívala se na vaklající se nýty, které křídlo držely. Nebyl to vůbec hezký pohled. Spoustě lidí bylo zle od žaludku, v letadle to neskutečně páchlo.
    Ani na tento let nevzpomínám ráda.

    OdpovědětSmazat
  5. A proto já už nějakou dobu přepínám TV, když tam má být pořad o létání, chvílích před katastrofou anebo vyšetřování poté. Taky únosy rád vynechávám. Letěl jsem v životě dvakrát tam a dvakrát zpátky, celkem dřív bez většího znepokojování se (i žaludek při turbulenci dobrý), teď, když nemusím, nemusím rád.
    Netipuji, bylo to přec zapovězeno! :-)

    OdpovědětSmazat
  6. PS. Stačí mi být nesvůj, když naše děti létají poměrně dost často. Proto se nerad koukám.

    OdpovědětSmazat
  7. Proč by jsi nemohla dát tento článek na svůj minulý Blog?
    A kde jsi byla není přeci podstatné, hlavně, že se ti tam líbilo - to je pro tebe důležité! -:)
    Píšeš, že by jsi tam chtěla být, či žít - co ti v tom brání? Rodina, děti, závazky, milenec či manžel? - :)
    Já kdybych byla mladá a kdyby mě to lákalo, či se mi to líbilo - jdu do toho! -:))

    OdpovědětSmazat
  8. Zatím jsem ještě nikdy neletěla, tak nemůžu říct jak bych si to užila či nikoliv. Ale je mým velkým snem letět balónem...majestátně si plout vzduchem, v tichu, jen vítr sviští v lanech a hučí občas hořák.....

    OdpovědětSmazat
  9. Tak já neletěla ještě nikdy, leda tak ve snu a už ani to, se mi dlouho nepřihodilo. :-(
    Moc hezky jsi to Šárko napsala. Mělo to takové tajemné kouzlo, bylo to trochu napínavé a zároveň jsem se cítila, jako v dobré společnosti. To byla dobrá společnost, viď. Podpadky, semináře, muži v saku, francouština a angličtina. Klidně, bych se být tebou, nechala nějakým mladým mužem v saku a tlustou knihou v ruce, okouzlit. :-))

    OdpovědětSmazat
  10. Musím říct, že to napínavé opravdu bylo a jsem ráda, že vše dopadlo OK. Co se týče mého prvního letu, bylo to jen z Prahy do Brna, bydlela jsem už tady na severu Čech a letěla jsem do Brna maturovat se synem, kterému bylo 5 měsíců a sama. Hned po odletu jsem držela v ruce pytlík a to až do Brna. Ještě že úplnou náhodou letěl i náš společný známý (no, spíš manžela), který mi na tu chvíli podržel syna. Pozdější lety pak byly už v pohodě, ale musela jsem si vzít Kinedryl.

    OdpovědětSmazat
  11. Alenko, podobnou cestu Dakotou mi vyprávěl i táta, taky se tehdy ty nýty na křídlech kynklaly, jen naštěstí nebyly turbulence.
    A chápu, jaké to je, když někdo někoho lituje před někým, kdo je na tom třeba stejně nebo ještě hůř...

    OdpovědětSmazat
  12. No vidíš, ja som bola v Paríži medzi tým, ako si ty bola v zahraničí . Náhoda, že ? :)
    S lietaním problém nemám, keď som bola malá, mama väčšinou pracovala v New Yorku a nevlastný otec je z Mníchova, takže som bola zvyknutá lietať po svete . Teda vlastne som . Prvý let si ani nepamätám . :D Otcova priateľka má ale fóbiu z lietania... to je zábava, keď s ňou človek ide už len na letisko .
    Raz som zažila také turbulencie, že koniec . Myslela som, že umrieme . Ale tak, núdzovo sme pristáli niekde v prdeli v Tichom oceáne a bolo . :D
    Dúfam, že si si cestu užila . Priala by som všetkým ľuďom, aby cestovali minimálne toľko čo my . :)

    OdpovědětSmazat
  13. Břéťo, z létání taky moc nadšená nejsem.. Skoro bych tam už radši došla pěšky, kdyby to šlo :DD

    OdpovědětSmazat
  14. Ivet, protože takový článek bych nemohla dát na titulní stranu blogu.cz, nerada bych, aby si ho četli cizí lidi, mohli by to pochopit i úplně jinak..

    OdpovědětSmazat
  15. Vendy, balonem chci taky letět a moc! Poletíme spolu, jó? :DDD

    OdpovědětSmazat
  16. Jarko, já jsem okouzlená taky byla :D Jenže jsme museli běžet na to školení, on zůstal na semináři. Ale..áách :DD

    OdpovědětSmazat
  17. Ježurko, tak to musela být tedy hororovatá cesta..letět a ještě k tomu maturovat, to bych asi s nervy nezvládla! :O

    OdpovědětSmazat
  18. Lis, to tedy taky musel být zážitek.. To jste přistáli u nějakého ostrova nebo na hladině? :-O Brrr..
    No, v letadle mě bolela dost hlava a v tom městě to bylo zase jenom pracovní, takže užívání nic moc.. Ale stejně se mi tam líbilo :)
    A snažila jsem se tam být elegantně oblečená :)

    OdpovědětSmazat
  19. Tak na konci článku je jasná prosba, aby nikdo nepsal do komentářů, kam to Sharion cestovala. Sroluji stránku kousek níž a co čtu ? Tipy, kde asi Sharion byla.
    Proletět se letadlem bych si moc přál. Tolik už jsem o tom slyšel vyprávět, ale já sám ještě nikdy neplachtil. :-( Musí to být krása, zážitek na celý život. :-)

    OdpovědětSmazat
  20. ViKu, jsou to zlobidla :D
    Ale jsou tu dva lidi, kteří můžou vědět, kde jsem byla, těm hlavně směřovala ta prosba a oni to dodrželi :-) Tedy jeden nenapsal :D
    Právěže to vůbec príma nebylo..nejhorší bylo klesání :-/

    OdpovědětSmazat
  21. " Jsem zcela nasáklý cizinou !
    vidím že stmívá se valinou ....
    rychle ! ... než se to roznese !
    ( kradl jsem v cizím okrese ) " ...

    Rudolff Schrack jede od pole....

    " Málem s´mně přejel ! ty wole !
    ... šílenec jede na kole...
    nemá ni baterky ... odrazky ...
    počkej ! já sundám podvazky
    ... anebo raději pásek " !
    řve noční hlídač John Klaassek....

    " Vezmu to zkratkou na dálnici " !

    " Praporek vezmi si na zadnici,
    rovněž reflexní vestu " !
    řvou řidiči jedoucí k městu :
    " chlapa jest nutno ztřískat " !

    " Zaplať bůh... rodná víska " !
    ... muž s kolem přeskočil svodidla

    " být ženou, střás bych si rodidla ...
    jsi muž však " ! říká si sobě ... " běž " !

    ..... " cožpak má v pytli za krádež " ?
    skřehotá baba Wondratschkowa

    " sousedka ... drzá... musím vše schovat "...
    muž plíží se.... mumlá si ... jedna swinie " ..

    ... co ukradl, vůbec se nedozvíme !

    OdpovědětSmazat
  22. Letadlem jsem naposledy letěla do Bulharska v deseti letech na dovolenou. Jen trošičku nechápu, proč je takové tajemství, kamže jsi to letěla. Ono to snad ani není důležite. Hlavní jsou pocity, zážitky a tvá spokojenost.

    OdpovědětSmazat
  23. Krásně napsané, opravdu. Kdyby to byla první stránka knihy, kterou bych si přečetl v knihkupectví, skoro určitě bych si tu knížku koupil. Blahopřeji k šťastnému návratu domů. Taky netipuji, když se to nemá. Nebo proto, že tipovat nemusím, když si myslím, že vím, kde to bylo. Nebo nevím...

    OdpovědětSmazat
  24. Fredy, ty nezklameš :D

    Moc praxe, chudák, nemá,
    viděn tolikrát..
    vesnice nebude němá,
    řekne, kdo to krad´.

    Ovšem
    - bez předmětu doličného,
    nikdy nezatknou dotyčného.

    OdpovědětSmazat
  25. Tak bych chtěla letět, třeba to příští rok vyjde, přeji ti tvojí cestu, ale i trošičku závidím :).

    OdpovědětSmazat
  26. Shari, moc hezky napsané...na konci prosba, aby lidi nepsali, kam jsi letěla a píšou...nechápu. Já jsem letěla a bylo to fajn. Měla jsi alespoň nevšední zážitek. Žít v cizině bych nechtěla a letět balónem taky ne...jsem posera. :-P

    OdpovědětSmazat
  27. Janinko, nemáš co, fakt to bylo jen vysloveně pracovní. :( Ani jsem neměla čas se projít po hlavních památkách, dokonce jsem neměla ani čas přesunout se ze semináře na školení, jak jsem musela celou cestu běžet a ani se nenajedla něčeho teplého..

    Amélko, v cizině bych chtěla žít strašně moc..., představuju si, že je to tam některých směrech lepší.. tedy jak kde, samozřejmě :D - nejspíš bych stejně zjistila, že je to všude stejné...ale ta touha být někde jinde, daleko.. tu pořád mám :)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za komentář :)