Dneska jsem byla zase přesčas asi hodinu - a to už ani nechodím ráno pozdě. Nestěžovala bych si, kdybych měla aspoň potom trochu volno. Navíc nejhezčí chvilky odpoledne trávím v koloně aut. No nekup to. Možná bych se po nájmu za městem mohla začít porozhlížet, jen na to nemám čas... Včera mi kolegyně řekla, že je skvělé, že mám skoro pořád takovou veselou náladu... zvláštní. Tak jsem se dnes na optimismus vykašlala.
Nicméně letos jsem se konečně dostala ke sbírání oříšků. Dřív jsem chodila na jedno tajné místo, ale tenhle podzim se tam nahrnulo nějak moc lidí. Vždycky, když jsem tam přišla, bylo už všechno vysbírané. O víkendu jsem měla docela štěstí a našla jsem jeden skrytý koutek. Při sběru ořechů mám vlastně podobnou radost, jako když procházím lesem a hledám houby. Jen si je místo do košíku strkám jako křeček do kapes u kabátu.
Nicméně letos jsem se konečně dostala ke sbírání oříšků. Dřív jsem chodila na jedno tajné místo, ale tenhle podzim se tam nahrnulo nějak moc lidí. Vždycky, když jsem tam přišla, bylo už všechno vysbírané. O víkendu jsem měla docela štěstí a našla jsem jeden skrytý koutek. Při sběru ořechů mám vlastně podobnou radost, jako když procházím lesem a hledám houby. Jen si je místo do košíku strkám jako křeček do kapes u kabátu.
Fotky ale nejsou oříškové, spíš jen trochu podzimní.
Nejdřív jsem našla lístek vpravo, pak se k němu přidal i vínový. Chtěla jsem je vyfotit spolu na dlažbě, jenže foukal dost prudký vítr. Než jsem je naaranžovala a stiskla spoušť, už jsem pro ně musela běžet o kus dál jako úplné ťululum.
