Trochu mám trému vůbec nějaký článek
zveřejnit... Všem vám moc děkuju... nečekala jsem ale na žádný počet
komentářů, ani až se překročí stovka (v jednu chvíli mě to číslo začalo
strašit). Zažívám teď tak nějak všeobecně zmatky, nové věci, se kterými
se musím srovnat.. Ještě tenhle týden bude možná jedno velké "ha ha".
Vlastně nejspíš i ty týdny potom, možná i měsíce.. a pak třeba .. no,
jsem na sebe zvědavá.
Začátkem září jsem ale byla na jednodenním výletě k Mácháči. Trávila jsem tam jako malá často prázdniny.
Moje
nejranější vzpomínka (tak ze tří let) je na ségřin prstýnek u jednoho
hotelu. Měl na sobě kamínek připomínající perlu, myslela jsem, že je
opravdická. Jaký jsem měla já, už si záhadně nepamatuju, tuším jen, že
se mi líbil víc. :) Dál žluté a červené sedačky jako pro rybáře, ale s
opěrátky, taky přijel na pár dní strejda z Kanady. Mravenci v písku a
betonový most přes kolejnici. Hotel, u kterého to všechno bylo, už je
úplně rozpadlý.
Další vzpomínka -
když už ne cizina, tak aspoň tříhvězdičkový hotel (heč:). K obědu
předkrm, polévka, oběd, salát, zákusek a druhý zákusek (třeba zrmzka) :)
mňam! A tak nějak všechno bezstarostné, prostě velká pohoda.
Pak
jsme jezdili k jedné paní na náměstí v Doksech. Dávala nám občas
upečené koláčky. Taky měla pejska zavřeného mezi slepicema. Nikdy ho
nevenčila, její děti jí ho nechaly a ona ho nechtěla. Jednou jsme ho se
ségrou vzaly na vodítko ven. Pro něj vůbec poprvé, pro nás vlastně taky.
Běžel a chroptěl, až si cizí lidi dělali srandu, že se na tom vodítku
uškrtí. My měly co dělat, abychom ho vůbec udržely.
Borůvky, spousta borůvek. A taky vlochyně, po které jsem se málem otrávila. (viz toxicita, i když někde píšou, že je to pouze nejedlé) Ale jinak fajn, konečně větší výlety. I do Splav na výbornou zmrzlinu.
Když
mi bylo dvanáct, jela jsem tam se ségrou na tábor pod stan, přímo k
pláži. Přes den byly docela dobré hry. Získaly jsme vandráckou knížečku
"Táborníkův rok", kterou mám doteď ve skříni (něco jako Zápisník Mladých
svišťů). A večer, když už byla pláž úplně opuštěná, jsme jezdily na
šlapadle nebo na kánoi.. Ach, tyhle chvilky jsem měla ze všeho nejradši.
Celý Mácháč byl jen a jen pro nás... děti někde v čudu a na hladině
krom kačenek a labutí jen my.
Jenže
v noci byla kosa jak na Sibiři. A kvůli diskotéce vyřvávající kousek od
nás nešlo usnout. Ale hráli "blů daba dý", tak jsem to vydržela :-).
(pro pamětníky, nebijte mě! :D, pro mě je to jako vzpomínka hróózně
dojemný :D)
:-)
Když
překročíte koleje, doprava to bývalo zadara, ale se psy, cesta vlevo je
v létě ozdobená vietnamskými stánky s plavkami, ručníky, nafukovacími
matracemi atd.
Tohle
je "hlavní pláž" s výhledem na kopec Borný. Kromě zmrzlin tu prodávají i
kyselé okurky, je tu tobogán a hraje se zde plážový volejbal.
Voda byla příjemně chladná, i když přeci jen létem už trochu ohřátá. Zdála se mi i čistá.
Cestička, která vede z Doks do Starých Splav. Podélně vlevo od ní vedou koleje, vpravo je Mácháč.
Letos bylo takové horko, že jsme u Splav zabočili do lesa a cukrárnu jsme si nechali ujít. Za to jsme ale měli výhled na Bezděz.
Tady
ségru zastavil jeden kluk s tím, jak je úžasné, že fotí chajkou. Chudák
nevěděl, že to dělá jen kvůli levnějšímu vyvolání snímků :D Ségra je
holt praktická.
Kopec Borný. Pro mě je symbolem mravkolvů. U něj je kemping, část pláže bývala i nudistická.
Jako u móře :)
